Historie problematiky Ratibořic
Ještě do doby předrevoluční se datuje zájem tehdejšího Agrochemického podniku Česká Skalice (dále jen ACHP) o budovy, které již tehdy byly v zanedbaném až v dezolátním stavu – Panský dvůr, depandace a Panský hostinec. Dokonce prý byl v osmdesátých letech na Panský dvůr vydán i demoliční výměr.
Záměrem ACHP bylo budovy v Ratibořicích rekonstruovat pro účely agroturistiky. Po roce 1990 zájem o budovy trval a ACHP předložil státu návrh na jejich odkoupení. Stát zastupoval Okresní úřad v Náchodě (dále jen OkÚ NA). Město Česká Skalice (dále jen město) bylo o záměrech informováno. Návrh doplněný studií se zdál být reálným, proto s ním projevilo zastupitelstvo města souhlas.
Prodej budov ACHP provedl OkÚ NA a pozemky převedl na naše město, protože pozemky podle tehdy platných předpisů prodávat nemohl. Město potom převedlo pozemky na ACHP hospodářskou smlouvou, ve které bylo zakotveno, že ACHP nesmí pozemky bez souhlasu města prodat další osobě. Díky tomuto ustanovení byl majitel uvedených budov zásadně omezen na svých vlastnických právech, protože jeho stavby stály na pozemcích které mu nepatřily a měl je podle tehdy platné právní formulace jen v “právu užívání”.
ACHP provedl rekonstrukci Panského hostince a opravil část střech na Panském dvoru. Rozhodnutím vlastníka (několik místních zemědělských družstev) později převedl ACHP budovy v Ratibořicích na nově vniklou firmu RATIS. Nemohl však převést pozemky pod budovami, protože byl vázán smlouvou s městem. Firma RATIS tak nemohla disponovat s pozemky a město jako vlastník pozemků nahradilo smlouvu hospodářskou novou smlouvou na pronájem pozemků.
Později původní vlastníci firmu RATIS prodali nechvalně známému panu Wolfovi, který firmu přejmenoval na Podzámčí. Po mnoha problémech s novým vlastníkem byly téměř všechny budovy zapsány jako “kulturní panátka” a dostaly se tím do přísnějšího režimu ochrany. Pan Wolf ale na žádné výzvy k opravám nereagoval. Nakonec jeho firma skončila v konkursu. Stát uplatnil své předkupní právo ze zákona a budovy vykoupil.
Pozemky nadále drželo naše město, které je po dohodě se Státním památkovým úřadem v Pardubicích nakonec úplatně převedlo na tento subjekt.
Uznávám, že to byla v Ratibořicích často pěkná “divočina”, ale nakonec vše skončilo poměrně dobře. Jako zásadní se ukázalo právě to, že vlastnictví pozemků bylo v rukou našeho města. Toto opatření zamezilo možným spekulacím, zástavám budov bankám a jiným možným machinacím.
Petr Fejfar
