Pěstounská péče: Poslání, odříkání nebo výdělek?
Poslední dobou si kladu otázku, jak se asi cítí jiní pěstouni ve městech a na vesnicích, kde na ně často valná část veřejnosti kouká skrze prsty a jen kritizuje. Ve všech rodinách jsou nějaké problémy. Běda však, když se něco přihodí v “pěstounce”! Tam orgány veřejné správy ihned a často i přemrštěně zasahují! No a při tom, ruku na srdce, prostě někdy to jinak s dětmi než podle Makarenka-Pohlavenka nejde, že?
Nejen opuštěné děti, ale i pěstouni by občas potřebovali pana Srstku z pořadu “Chcete mě”, aby je pohladil jako pejsky a kočičky, aby se zase zvesela pustili do 24 hodinového procesu učení a snažení se pomoci se zdravotními, výchovnými i psychickými problémy svěřených dětí, které milují stejně jako své. A taky by potřebovali lidskou pomoc, a to třeba i tím, aby orgány péče o dítě nebyly jen ti "dohlížecí drábové", ale i pomocníci v nelehkém poslání pěstounů…
Jana Kábrtová